< návrat zpět

Vývoj koncepcí textu u dětí mladšího školního věku (GA ČR 406/06/1425) 2006 - 2007

Hlavní řešitel: PhDr. Ida Viktorová, Ph.D.

Spoluřešitelé:

Anotace:

Konečným cílem a výsledkem grantového projektu byla publikovaná monografie:

Ida Viktorová. Od sedmi do jedenácti. Jak děti mladšího školního věku píší literaturu. Praha: Karolinum 2009.

Řešení výzkumného projektu trvalo dva roky. Navazovalo na výsledky předcházejících výzkumů, kterých se autorka zúčastnila jako člen týmu. Jedná se zejména o longitudinální výzkum Pražské skupiny školní etnografie „Žák v měnících se podmínkách současné školy" (GAČR 1994 - 1999). Výsledky tohoto výzkumu jsou uvedeny v publikaci PSŠE „Psychický vývoj dítěte od 1. do 5. třídy" (Karolinum, 2005).

Projekt tak mohl využít některých starších dat a poznatků a rozvíjet je. Soustředil se v návazném dvouletém šetření na otázky okolo psaní a práce s psaným textem u dětí mladšího školního věku (1. - 5. třída ZŠ). Výchozím záměrem bylo především zachytit vývoj dětských koncepcí psaného textu a textových druhů, setřídit a popsat texty, se kterými děti pracují jak ve vyučování (školní texty), tak mimo výuku, tedy zařadit také psané produkty, které spontánně tvoří děti doma nebo ve skupině vrstevníků (neškolní texty). Důraz byl kladen na texty písemné, literární.

Dalším úkolem bylo zachytit základní charakteristiky vývoje písemné kompozice u dětí. To znamená uchopit zacházení s písmem a různými písemnými texty z různých pohledů: konceptů žánrů, autorství, základních strategií dětí, vlivu kulturních modelů ad.

Výzkum byl kvalitativní. Z metod jako základní musíme uvést zejména sběr písemného materiálu. Důležité bylo i pozorování ve škole, při vyučování a o přestávce a rozhovory s dětmi a učitelkami. Rozhovory, pozorování a sběr materiálu probíhal rok a půl průřezově na 1. stupni jedné základní školy. Použila jsem také část svých dat z výše jmenovaného výzkumu, ta byla získána v jedné třídě základní školy longitudinálně od první do páté třídy. Materiál byl doplněn z dalších zdrojů: studentské práce (diplomové, bakalářské, seminární), které jsem vedla, kolegové mi také nosili produkty svých dětí apod.

V centru pozornosti byly vedle textů neliterárních především texty literární. Textům obecně se dosti věnovaly kapitoly v publikaci Psychický vývoj dětí od 1. do 5. třídy. Proto je tentokrát kladen větší důraz na texty literární, které stály dosud v pozadí. Nejedná se o přílišné zúžení záměru, protože literární produkce se u dětí teprve v průběhu školního věku rodí a její kvality (vzhled, kompozice, grafická stránka, atd.) dosti dlouho odpovídají obecně kvalitám jejich textů. Děti zpočátku dosti vágně rozlišují druhy textů a také nepovažují psaní literatury za cosi odlišného od běžného psaní. Téma publikace tak pojímá dětský text na rozhraní významů literární jako psaný a literární jako umělecký.

Výsledky jsou uspořádány do dvou větších celků.

1. Literární texty dětí : představení

1. a Dětské texty

Jedná se o základní kapitolu. Obsahuje jednotlivé skupiny textů a textových útvarů, se kterými dětí pracují a které píší (knihy, časopisy, deníčky a památníky, školní práce - čtenářské deníky, slohy ad.), jejich charakteristiky, popis, postupy práce a ukázky.

1. b Vývojové charakteristiky : první shrnutí

V této části jsou shrnuty první poznatky vývojově, tedy změny textů a strategií psaní podle věku, podle tříd. Každý postupný ročník je charakterizován určitými specifickými rysy psaných textů. Ukazuje se, jak děti koncepčně postupují od povrchu textu, grafiky a výrazných znaků na jemnější kvality textu, zejména obsahové, tématické a jazykové. Jejich žánrové vybavení se rozvíjí, zpřesňuje a upevňuje.

2. Literární texty dětí : bližší seznámení

2. a Příklady

V této části jsou podrobněji rozebrány tři dětské literární texty, každý z jedné věkové kategorie. Ty tvoří základ pro další vymezení témat práce.

2. b Dialog s kulturou a vlastní autorství

Kapitola řeší zásadní otázku možnosti dětí písemně se vyjadřovat, psát různé texty a používat je ve svém životě. Ukazuje, jak děti na jedné straně čerpají z modelů existujících (literárních) textů, ale také, jak je musí autorsky zvládnout. Podstatou psaní jsou totiž kognitivní a sociální koncepty dětí, nejen napodobování kulturních předloh, i když je jejich důležitou součástí. Děti experimentují se známými texty různě podle věkových možností, také je ovšem mění, postupně odkrývají vztahy mezi formou, obsahem a funkcí, kterou ve společnosti plní.

2. c Škola a školní vzdělání

Oddíl se věnuje vlivu školy a školního vzdělání na rozvoj psaní, koncepcí textu, textových druhů prostřednictvím typů školních textů, cvičení okolo nich a jejich významu.

2. d Společné autorství a výměna písemností v dětské skupině

Produkce neškolní paralelně doprovází školní psaní. Proto je její zkoumání významné. Dětská skupina (dětská kultura) totiž ve dvou odlišných stadiích ovlivňuje silně rozvoj psaní. Do třetí třídy podporuje psaní dětí prostřednictvím komunikace v celé skupině díky společné výměně, experimentaci a existenci dětské normy. Od čtvrté třídy postupně poskytuje dětská skupina zkušenost s běžným fungováním písma ve společnosti.

2. e Děti a jejich postupy

Vedle postupů psaní, které učí škola, produkují děti vlastní strategie zacházení s texty. Nejdůležitějšími jsou různé varianty opisu a nápodoby a jejich vývoj (nápodoba vzhledu písemností, doslovný opis, opis a vynechávání, napodobování vlastních textů, nápodoba námětu, děje ad.) Druhá skupina strategií se věnuje řízení psaní a tvoří ji práce s osnovou, plánování, projektování a redigování textů. Tyto postupy jsou ve sledovaném věku zatím spíše úkolem nežli prostředkem rozvoje psaní.

2. f Čtenář a čtenářské role

Čtenářské role ovlivňují intenzivně postupy psaní. Na druhou stranu si kapitola všímá také situací, kdy čtení a psaní nejsou paralelními postupy, kdy si neodpovídají.

2. g Žánry a jejich vývoj

Kapitola se zajímá o koncepty žánru a jejich vývoj. Literární a neliterární žánry mají jeden zdroj, děti je nerozlišují zpočátku vůbec. Rysů žánrových však velmi brzy používají, protože bez nich nejsou schopné psát vlastní text. Teprve nápodobou ustálených konvečních útvarů se dostávají k používaní písma. Teprve zkoušení, experimentování a používání písma vede ke stále přesnějšímu odlišování textových druhů.

2. h Přitažlivost orality a stabilita skripturality

Kapitola pozoruje vztahy mezi oralitou a skripturalitou v dětské psané produkci. Zejména hledá situace, kdy je s písmem nebo psaným textem zacházeno jako v orálním světě (podpis, magické písmo ad.). Přitažlivost lidové kultury a folklóru v dětské literatuře ukazuje na ohlas druhotné orality a její srozumitelnost a přitažlivost pro děti. Na druhou stranu je nutno konstatovat, že děti jsou s rostoucím věkem stále více ponořeny v kultuře písma a aktivně používají písmo stále více také ve svém životě.