< návrat zpět

Hry školních dětí (GA ČR 406/06/1311) 2006 - 2008

Hlavní řešitel: PhDr. Miroslav Klusák, CSc.

Spoluřešitelé: Doc. PhDr. Miloš Kučera, CSc.

Anotace:
Konečným cílem a výsledkem projektu bylo vypracování monografie Dětské hry - games (Karolinum, 2010). Ta prezentuje originální sbírku více jak 1600 exemplářů dětských her sebraných v letech 1996-2001 na 80 českých školách ve třídách od 1.-9. ročníku.

Hry sbírali studenti v rámci kurzu Herní folklór školních dětí, vedený námi dvěma plus kolegou Miroslavem Rendlem v letech 1996-2001. Instrukce pro sběr v jednotlivých letech se opakovala: směřovat k folklórním projevům dětí mezi sebou (bez učitele), tradovaným, kolektivním (ne čistě individuálním), nejraději opakovatelným a nejraději bez opory v průmyslu her. Instrukce pro popis her se postupně vyvíjela: jméno; hráči a další účastníci; hřiště a čas; pomůcky; průběh logický a empirický; pravidla a sporná místa; strategie; varianty; podobné hry; idea, vtip hry. Sbírky herního repertoáru pozorovaných tříd studentům sloužily jako empirická data k analýze (prohloubená analýza vybrané hry, taxonomie herního repertoáru pozorované třídy, srovnání účasti žáků ve hrách a v ostatní interakci ve třídě) a k vypracovaní vlastních zpráv z výzkumu - seminárních prací. Seminární prace studentů jsou publikované v jednotné grafické úpravě, v podobě digitalizované, jako on-line přístupné full-texty, a to v Databázi dětských her na internetových stránkách katedry.

Naše sbírka her dětí školního věku je v monografii prezentovaná a analyzovaná dle dvou klasifikací - tzv. Katalogu a Expozice.
Ta první navazuje na a rozpracovává klasifikaci manželů Opieových (jejich chasing, catching, seeking, hunting, racing, dueling, exerting, daring, guessing, acting, pretending je doplněno o schooling, shocking, shooting, gender a strukturováno do subkategorií). Využita je nejen k podání stručné informace o hře, ale též ke kvantitativní analýze naší sbírky. Ta slouží jednak k vyvození závěrů o vývoji repertoáru her školních dětí; potažmo o školní a identitní situaci žáků jednotlivých ročníků; jednak je prostřednictvím této analýzy věnována pozornost významu námi zavedených rubrik a problematice kompozice repertoáru her - hry v repertoáru variují motiv (např. různé podoby honiček), realizují komplementaritu motivů (např. vedle závodů též party a sbírky), vytvářejí "prostor" strukturace "faktorů" (např. dimenze pohledu či mířícího oka v některých schovkách, lekačkách, trefování, honičkách či hádankách). Souhrnně, rétorika ontogeneze je tak využita k dalšímu přiblížení her z naší sbírky.
Ta druhá je triangulací prvé. Oproti Katalogu je v Expozici sbírka více jak 1600 exemplářů her prezentovaná co nejzevrubněji - popisy her ze seminárních prací jsou zestručněny co nejméně, přitom však nikoli jako depozitář naší sbírky (ten je vlastně obsažen ve výše zmíněné Databázi dětských her). Exempláře jsou prezentované v rámci 115 tzv. základních her (analogicky k expozicím Opieových a jejich předchůdců - B. Suttona-Smithe, P. G. Brewstera či A. B. Gomme), a to dle naší originální osnovy (název - vybraný z názvů používaných v popisech studentů; všechny názvy z abecedního rejstříku, a potažmo všechny exempláře s kódy seminárních prací; popis hřiště, času, případně pomůcek, průběhu a cíle - to vše spíše v behaviorálních termínech; případné popisy varianty hry; pak vzorec interakce a motiv hry - spíše v analytičtějších termínech; shrnutí toho, v kolika případech a ve kterých ročnících byla hra pozorovaná; většinou poznámka k historii hry).

V rámci teoretizační práce při hledání rétoriky popisu her vycházíme z Cailloisova obratu pozornosti ke hrám (games vs. play) a jejich kategoriím, s jeho citlivostí pro rozdíl mezi kulturou a uměním, s jeho přínosem pro chápání hry jako umění, jako sublimace; resp. z pojetí her Pellerové - motivem hry jsou skupinové fantasie, které se zformovaly do konvenční podoby (congealed fantasies). Východiska jsou rozpracována jednak do modelu, který respektuje dvojsložkovost motivů her: přání Druhého zprostředkuje mezi pudem psychofyzické činnosti na jedné straně a identifikací a láskou jako sociálními vztahy na straně druhé. Jednak do analýzy konfigurací ryze sociálních vztahů, s nimiž si lze v jednotlivých základních hrách zahrávat (základní hry mohou hráči rozehrát jako spolupráci či soutěž, resp. též třeba zcela narcistně či jako společné cvičení, orgie či šikanování, a pak třeba navíc jako rituální přeměnu jedněch v druhé, cyklický turnaj o roli šikanujícího či jako očistný rituál) - a tak vstupujeme do diskuse nejen s klasifikací Opieových, ale též Cailloisovou. Otevřena je otázka práce na vykreslování pudů a jejich kombinací: Jak probíhá kompozice folklórních her a jejich variace ze základních minimálních gest? Šlo by vypracovat jejich morfologii na základě klasifikace pudů? A jak by se musela propracovat jejich teorie?

Monografie je vybavena i CD, které umožňuje zacházení s internetovou Databázi dětských her podle dvou zmíněných klasifikací - v knize vypracovaných a prezentovaných.