< návrat zpět

Komunikace rodiny a školy: nové rysy setkávání (GAČR 406/09/0910) 2009 - 2011

Hlavní řešitel: PhDr. Ida Viktorová, Ph.D.

Spoluřešitelé: PhDr. Irena Smetáčková, Ph.D.

Anotace:

Grantový projekt je na svém úplném počátku. Prezentujeme proto v tuto chvíli základní zadání a představy o řešení uvedené problematiky.

Téma komunikace školy s rodinou je stále výzkumně sledované. Dosavadní poznání v této oblasti reprezentuje základní poznatky z šetření pedagogických a sociologických (zejména Rabušicová, Pol a kol.), částečně psychologických (Štech, Viktorová, Smetáčková, Mertin atd.). Komunikaci rodiny a školy se věnuje nepřeberné množství zahraničních publikací, také u nás byly publikovány články, sborníkové i časopisové příspěvky, např. speciální číslo časopisu Pedagogika věnované právě této problematice.

V čem je předložený projekt nový a jak by mohl rozšířit naše poznání?

Od posledních velkých výzkumů týkajících se rodiny a školy došlo k zásadním změnám v obsahu i formách jejich vzájemné komunikace. Při reflexi současných převládajících požadavků na větší zapojení rodičů do chodu školy dokonce můžeme říci, že otázky kontaktu vyučujících s rodiči jsou znovu velmi živé, dostávají se dokonce do určité kritické situace z hlediska změn a řešení nazrálých problémů. Tyto pohyby se týkají explicitně především forem komunikace s rodiči, ale odkrývají tím i problémy v jejich obsahu, dokonce hlouběji v očekáváních rodičů a školy, představách o cílech výchovy a vzdělávání dětí.

Předkládaný výzkum vidíme jako kvalitativní, kazuistickou studii komunikace s rodiči na jedné škole, která zavádí a zkouší vedle tradičních třídních schůzek ještě také individuální setkávání s rodiči (obvykle nazývané konzultace). K pochopení posunu situace na školách (resp. této vybrané škole) v oblasti práce s rodiči je potřeba se podívat samozřejmě na celý kontext, tedy všechny formy kontaktu a teprve z jeho hlediska posoudit výhody i rizika nově budovaných individuálních schůzek.

Na základě dosavadního poznání můžeme předpokládat, že zmiňovaný kontext má následující podobu. Především se hromadné klasické třídní schůzky dostávají do potíží z důvodů stoupajícího významu ochrany osobních dat. Nelze na nich prakticky řešit problémy jednotlivých žáků, pouze třídy jako celku, případně školy nebo komunity žáků a rodičů. Navzdory tomu však třídní schůzky určité funkce stále plní. Ze strany rodičů pociťujeme velký tlak na elektronickou komunikaci, a to jak v souvislosti s obecnými otázkami školy a třídy (web, maily), tak individuálními tématy (webové žákovské knížky, mailová komunikace, SMS apod.). Ze strany učitelů však jsou tyto formy přijímány ambivalentně.

Další formy komunikace jsou samozřejmě užívány také (např. písemné vzkazy, oslavy, výlety a výstavy, přednášky atd.) a zakládají dosti široké spektrum kontaktu školy s rodiči.

Individuální schůzky, na které se zaměří výzkum nejvíce, pak nabízejí nové možnosti, především výrazně hlubší a věcnější komunikaci, práci na rozvoji jednotlivých dětí a nakonec i kolektivu třídy jako celku. Přinášejí však také mnohé otázky - nemusí vyhovovat všem učitelům, ani všem rodičům, lze experimentovat s organizací i formou a obsahem (čas, způsob zvaní rodičů, příprava podkladů atd.).

Se zavedením individuálních setkání je následně třeba vyvážit ostatní formy kontaktů, přesně cílit obsah, aby nedocházelo k překryvům a přetěžování rodičů, ani učitelů. Jak bylo naznačeno výše, při setkávání rodiny a školy nejde pouze o formy styku. S těmi jsou spojeny nové nároky na obsah komunikování, očekávání učitelů i rodičů, požadavky rodiny a školy. Je pravděpodobné, že individuální schůzky nebudou nejspíše plnit své funkce, pokud nedojde k prohloubení věcné práce s rodiči a také dětmi a dále pokud budou chaotické nebo příliš časté, a tedy rutinní apod. Po nějakou dobu je také třeba zřejmě s rodiči pracovat a nové formy kontaktu vysvětlovat a budovat.

V novějších formách kontaktu se tak odkrývají i otázky významu spolupráce s rodiči a otázky cílů výchovy a vzdělání na straně školy a rodiny. Tento problém by bylo potřeba hlouběji otevřít a prozkoumat. Zájem o „dobré děti a rodiče" by možná změnil paradoxně také práci s těmi problematickými. Ve hře je však časové zatížení učitelů a další otázky. Vyjmenovaná témata budou jedním s cílů projektu.

Projekt je koncipován jako případová studie jedné pražské školy. Škola byla vybrána tak, aby na ní intenzivně probíhaly individuální konzultace učitelů s rodiči, nikoliv pouze otevřené volné konzultační hodiny. Z hlediska ostatních parametrů se mělo jednat o běžnou základní školu.

Hlavní metodou výzkumu bude zúčastněné pozorování, tedy dlouhodobý pobyt ve škole, umožňující dobrou dostupnost institucí setkávání s rodiči (zejména konzultačních schůzek) a uvolněný přístup všech sledovaných osob k výzkumnicím.

Pozorování bude průběžně doplněno polořízenými rozhovory s rodiči, učiteli, vedením školy, případně žáky. Předpokládáme především hlubší kontakt s vedením školy, dále s několika učiteli z prvního i druhého stupně a odpovídajícími skupinami rodičů. Získaný materiál bude doplněn analýzou školní dokumentace (materiály pro rodiče, podklady schůzek atd.) Na základě aktuálního průběhu výzkumu bude možné případně zařadit i některé další metody sběru dat. Shromážděné údaje budou průběžně analyzovány.